Byli jste svými rodiči přísně vychováváni, a tak si říkáte, že svoje vlastní děti nebudete nikdy trestat, budete se snažit, aby měli bezstarostné dětství a ponecháte jim absolutní svobodu? Možná to vaši rodiče přeháněli s tresty a vy máte nyní špatné vzpomínky, ovšem lepší je dávat si pozor a nespadnout při výchově svých vlastních potomků do druhého extrému.
LIBERÁLNÍ VÝCHOVA
Dětství by mělo být svým způsobem bezstarostné, ale na druhé straně absolutní volnost, kdy je vše dovoleno, zavání rozmazleností. Liberální, tedy svobodomyslný a velkorysý styl výchovy se zdá být správný. Je přece třeba, aby se děti samy rozhodly, co chtějí dělat a vyrostly z nich tak osobnosti. Ale tam, kde chybí řád a určitá pravidla, nastává chaos, chybí zodpovědnost na svoje činy a smysl pro povinnost. Děti neví, co je dobré a co je špatné, nedokáží se v tom orientovat a cítí se samy, protože jsou samy sobě ponechány.
VÝCHOVA BEZ HRANIC
Určování hranic je těžké pro dítě i pro rodiče a vlastně všechny vychovávající. Jak to udělat, aby děti zároveň k tomu, kdo tyto hranice určuje, necítily nenávist? Jde o umění stát si za svým vlastním jednáním, tedy být sám samostatný a pevný. Neznamená to děti odmítat, ale nepodvolovat se každé jejich náladě a všem jejich požadavkům. Protože k čemu vede výchova bez hranic? Absolutní volnost zároveň skrývá jakýsi odstup: je mi jedno, co budeš dělat, ale když mě naštveš, tak tě potrestám a podle mojí nálady jednou něco zakážu, jednou povolím.
TOUHA PO JASNÝCH PRAVIDLECH
Určitě není dobré trestat a zakazovat, lámat dětskou vůli a neustále napomínat. To samotné nakonec ukazuje na nejistotu ve vlastním chování. Děti musí cítit pevnost, protože vlastně neustále testují, kam až můžou zajít. Když jim stanovíte určité hranice a dokážete, aby je dodržovaly, pomáháte jim tím vlastně vyrůst v samostatné a odpovědné dospělé lidi.
