Pokud je člověku slíbena určitá hrubá mzda za to, že přijme nějaké zaměstnání a bude ho odpovídajícím způsobem vykonávat, neznamená to ještě ani zdaleka automaticky to, že si dotyčný člověk na onu uvedenou částku přijde. Nemůže tomu tak být, protože než se zaměstnanec dočká své výplaty, musí se mu z oné hrubé mzdy obvykle odečíst daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění.
Ovšem jsou i případy, kdy tomu až tak docela není. Onu zmíněnou patnáctiprocentní daň z příjmu si sice nikdy nenechá stát ujít, ovšem jsou dva typy zaměstnání, u nichž se to další, tedy zdravotní a sociální pojištění, neodvádí. A pak je tu nejen jednodušší výpočet čisté mzdy DPČ, ale také jistota, že člověku zbude větší díl z peněz, jež si vydělá.
Takovými zaměstnáními jsou dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce. Právě zde se totiž odvody omezují pouze na daň z příjmu, což je líbivé.
Ovšem většina z nás může rovnou zapomenout na to, že by se věnovala právě a pouze takovým pracím. Ne proto, že by jich snad nebylo k sehnání dost, ale proto, že se zde nedají vydělat takové peníze, aby se z nich dalo spokojeně žít. V jednom z těchto případů si totiž lze vydělat maximálně tři a půl tisíce a ve druhém deset tisíc. Což není mnoho, a navíc je to po odvedení oné patnáctiprocentní daně ještě méně. A určitě se mnou budete souhlasit, že z toho by se zrovna ideálně nežilo. To aby člověk sehnat více takových prací souběžně, u různých zaměstnavatelů, a potom snad…
Ale rozhodně je dobře, že tu i takové možnosti jsou. Protože jsou práce, u nichž ty zmíněné parametry vyhovují nejlépe a jež by zřejmě nikdo nedělal, kdyby je měl zdanit jako klasická zaměstnání se vším všudy.
Pokud vám tedy někdo nabídne práci na DPP či DPČ, můžete o ní uvažovat a můžete ji klidně i vzít. Ale nejspíše jenom jako doplňkový příjem k jinému zaměstnání. Pak je to jako přivýdělek dokonalé.